Jojo efekt je jen ve vaší hlavě!

Jojo efekt byl už tolikrát opsaný, proklínaný, pitvaný i zavržený jakožto přeceňovaný, že snad už ani nemá smysl o něm psát. Jenže... Jenže jojo efekt není příčinou, ale důsledkem našeho chování a právě to za pár slov k zamyšlení nepochybně stojí.

Všechno začne v momentě, kdy nedopnete oblíbené kalhoty nebo se s mírným podezřením, které třeba jednou dvakrát zaplašíte mávnutím ruky, potřetí už ale na tu váhu skutečně hopsnete, a co vidíte: až zmizí ty drobné mžitky, zjistíte, že jste zkrátka přibrali. Tři, pět nebo možná deset kilo! Každopádně tolik, aby vás to znepokojilo. Abyste si řekl: to ne! Abyste nakonec neodvratně dospěli k závěru: něco s tím musím provést.

Následuje pochopitelně radikální režim, taková zostřená samovazba, kdy se skoro nenajíte a když, tak jsou to samé blafy, o nichž se prostě nedokážete ani náhodou přesvědčit, že vám chutnají. Cvičíte, až z vás pot lítá na všechny strany, ale zatnete zuby a dřete. Víte, že to děláte pro sebe.

Pak, třeba za týden či dva stoupnete na váhu, prakticky se a ni těšíte, protože víte, že jste po tomhle všem zkrátka museli zhubnout! Jenže výsledek je buďto nulový nebo tak mizivý, že ta dřina a odříkání vám ve srovnání s tím přijde pochopitelně směšná.

Nic nového, já vím. Jen jsem chtěla připomenout ty počátky. Nepřekvapí vás samozřejmě ani to, co přijde, protože to sami nejspíš znáte. Dobře znáte.

Vtrhnete do ledničky nebo možná rovnou zajedete do obchodu a rychlým krokem zamíříte přesně tam, kde mají všechno to sladké a tučné, co jste si odříkali a jak se ukázalo, zbytečně. Strávíte den, dva, možná týden přejídáním, kdy budete vlastně skoro spokojená, protože zrcadlu se budete vyhýbat, na sobě budete mít své nejvolnější oblečení a své varující podvědomí odbudete slovy: no a tak co, prostě budu tlustá. Svět se nezblázní.

Svět se vážně nezblázní, zblázníte se vy. To až dostanete znovu rozum a nyní už nikoliv s nepříjemným znepokojením jako spíš s očima lehce rozšířenýma, připravená na všechno, skočíte znovu na váhu. Asi se budete muset opřít o stěnu. Věděli jste sice, že jste nepochybně přibrali, zase jste ale nečekali, že tak moc!

Odborníci to nazvali jojo efektem, já tomu říkám křeč. Prachobyčejná křeč, která pramení z toho, že tak moc, tak strašlivě, zatraceně moc chcete zhubnout. A tak napnete všechny síly. Zkuste třeba zatnout ruku v pěst. Nejvíc jak umíte, soustřeďte do toho všechnu svou sílu. Držte. Ještě chvíli. Ještě chviličku! Bolí? Chytá vás křeč? Jestli jste ještě nepustili tak za chvíli už bude. Pak ruku uvolníte a chvíli s ní skoro nic neuděláte. Pozorovali jste někdy třeba běžce na dlouhou trať (a hubnutí ve skutečnosti nic jiného není)? Když přepálí start, nejen že nezvítězí, cíli se patrně nepřiblíží ani na dohled. Když ale začne běžet opatrně, zvolna, vytrvale ale rozhodně a teprve jak se rozehřejí svaly nasadí o něco větší tempo a v závěru přijde čas vypustit zbytek sil do posledního spurtu... Tak se vyhrávají závody!

Ptáte se, jak vám to pomůže vyhrát nad sebou? Oklamat chuťové buňky, přinutit se do pravidelného pocení?

Nastavte si takový režim, který dlouhodobě zvládnete. Nenuťte se do ničeho, co je vám vysloveně nepříjemné, i když zase si uvědomte, že v některých věcech se budete muset překonat. Nic není zadarmo, snažit se musíte ve škole, v práci, kdekoliv chcete uspět. Nemá smysl zde čekat výjimku. Hýbejte se více, než dosud. Nemusíte zrovna běhat nebo křepčit v aerobiku, pokud vám to nevyhovuje. Je mnoho alternativ a jistě najdete takovou, která vás bude bavit a každý den se na ni budete těšit.
Jezte tak, abyste se nasytili, ale vyhněte se tukům a cukrům, se kterými si vaše tělo neporadí. Nehladovějte.

Jídlo je váš přítel. Jen - stejně jako v životě - se prostě musíte naučit vybírat si správné přátele :-)