Potřebujete zhubnout? Jak na to, abyste za půl roku nezačínali znovu - část 7

ŠPATNÉ STRAVOVACÍ NÁVYKY. Myslím, že skutečně málokoho by napadlo vědomě tankovat do auta špatný benzín. Pokud načerpáte špatné palivo, zničíte tím katalyzátor, váš motor se bude "hádat", místo čtyř válců pojede na tři a bude mít nestálý chod. Autíčko s sebou bude nespokojeně cukat, škytat a kuckat na protest... Nezbývá, než vyměnit katalyzátor a dávat autu palivo, které snese, pak vám bude opět dobře sloužit. Lze jen těžko pochopit, jak šíleně hloupých věcí se dopouštíme při "doplňování energie" svému vlastnímu tělu, jehož poškozené "součástky" není snadné a někdy vůbec možné "vyměnit". Dnešní článeček se budeme rovněž věnovat stravovacím návykům, tentokrát ale probereme ty špatné.

Dovoluji si na tomto místě tvrdit, že neexistuje nic takového, jako geneticky daná obezita. Existuje pouze předávání stravovacích zlozvyků z generace na generaci. Pokud jste od malička byli vedeni k tomu, že syrová zeleninka je krásně křupavá, zdravá a má skvělou chuť, místo "pribiňáčků" jste baštili bílé či lehce oslazené jogurty, smaženou chuť jste doma takřka nepoznali, a nebyli jste odměňováni sladkostmi, těžko někdy budete trpět vážnou nadváhou.

V dnešní době i dítě předškolního věku může sklouznout do některého ze tří nebezpečných a ostrých hrotů trojúhelníku špatného stravování. Pokud na jednom je návykové chování, vedoucí k obezitě, další dva jsou anorexie a bulimie. Všechny tři tyto faktory chorobného stravování jsou nezdravé a sebedestruktivní, ale zatímco u toho prvního je špatný návyk viditelný a nezpochybnitelný, lidé nebo děti, které podlehnou anorexii či bulimii nemají sebemenší tušení, že spadli do problému. Problému, který budou řešit dlouhá léta po tom, co si problém připustí. Ale dříve je může potkat selhání některého z orgánů a smrt.

Psychika a špatné stravovací návyky, získané v dětství, to jsou ty hlavní kameny úrazu. Hrůza z toho, že nás postihne ten, z něhož máme největší strach, nás může snadno vrhnout přímo na některý z protilehlých ostnů.

Bojíte se, že budete obézní? Děsí vás každá oblinka, každý špek? Bojíte se tak moc, že raději přestanete jíst úplně? Dopracujete se nejspíš do stavu, kdy už budete sotva moci pojmout sebemenší stravu. Vystouplá žebra a kostra obalená jen vysušenou kůží. Mentální anorexie neboli nechutenství. Zabřednete hloub a hloub až vám nepomůžou rady nejlepších přátel a jen včasný lékařský zásah může zachránit „hubené“ životní funkce. Mentální anorexie je z těch tří osidel trojúhelníku tím nejnebezpečnějším.

Obezita bývá označována za civilizační chorobu, a právem. Naši prapředkové se museli za potravou něco nahonit a když konečně uspěli, byli nuceni s jídlem velmi dobře hospodařit. Nejvíce se najedli silní, kteří ho potřebovali pro největší výdej energie (až se zase budou hnát za nějakým tím pravěkým kancem) a pak v sestupném pořadí ostatní. Myslím, že kdybychom takového pravěkého lovce vzali do supermarketu nebo třeba k McDonaldu, kde všechno to sladké, tučné a přitom tak lákavě voňavé je velmi snadno k mání a v množství, o jaké si zkrátka řekneme... A protože u člověka jsou životní funkce nezbytné k existenci doprovázeny příjemnými a návykovými pocity, je tak nepochopitelné, že ve skutečnosti jen těžko odoláváme? 
S příjmem nadbytečného množství jídla se můžeme vyrovnat dvěma způsoby a oba jsou špatné. Buďto se smíříme s přibývající nadváhou, nebo shltané jídlo vyvrátíme. A místo obézních kuliček jsou z nás neurotičtí bulimici se zkaženým žaludkem, zuby i dalšími cestami, kterými vyvrácené jídlo i s agresivními žaludečními kyselinami opakovaně prochází. Úmyslné vyvolání zvracení po přehnaném množství zkonzumovaného jídla bylo velice běžnou záležitostí ve starověkém Římě. Na císařských hostinách se privilegovaná vrstva po několika bohatých chodech vybraného jídla odebrala do místnosti k tomu speciálně určené, kde si lechtáním v krku ptačím pírkem vyvolala zvracení, žaludek se vyprázdnil a oni se v klidu vrátili k hodování. Ovšem z dochovaných písemností lze soudit, že tento způsob "stravování" vede k lecčemu, ovšem nikoli ke štíhlé postavě. 

Stavy nekontrolovatelného přejídání vedou neodvratně k radikálnímu kroku. Jsme na sebe rozzlobeni, znechucení, rozhodnutí je jednoduché. Následuje radikální dieta. Chceme zhubnout, a to nikoliv co nejrychleji, nýbrž okamžitě. A své už tolik týrané tělo (jako kdyby za to proboha mohlo!) trestáme hladem. Tedy opačný extrém. No uznejte, že to naše tělo s námi vůbec nemá lehké.

Moderní člověk se díky všudypřítomnému množství lehce dostupných informací považuje za inteligentního tvora. Snad i přechytralého, přemoudřelého. A přesto se ve věcech stravování umí chovat tak neskutečně hloupě.

Ano, své problémy s váhou si způsobujeme sami a zase jen sami. Znám i několik lidí, kteří v dětství a v pubertě měli štíhlou postavu. Pak si vzali do hlavy, že tam či onde mají nějaký tukový záhyb a začali zběsile držet diety. Chcete vědět, jak vypadají dnes, nebo to uhodnete sami?

Tudy vážně cesta nevede, kolikrát jste to už vyzkoušeli vy a vaši známí?! Jediný způsob, který znám, jak efektivně zhubnout, je jíst kvalitní vyrovnanou stravu, bohatou na vitamíny, jód, vlákninu a bílkoviny. Tak, jak jsme si je jmenovali podrobněji v minulém článku. Pokud radikálně nezměníme své stravovací návyky, můžeme držet diety a hladovět celý život, ale stejně štíhlí nikdy nebudeme. Nejezte na chuť ale vždy jen na hlad, nejezte u televize, knížky či novin, NEBUĎTE ZÁVISLÍ NA ŽÁDNÉM JÍDLE (brambůrky, popcorn, zmrzlina, smažák, čokoláda...).

Je tu ještě něco důležitějšího, než samotná zdravá, kvalitní a bohatá strava. Musíte si ve své mysli vymazat opravdu hluboko vyrytou informaci, že po jídle se tloustne. Jídlo je tu proto, aby nám přinášelo energii a vitalitu. Není to ani nástroj na odměňování, ani k trestání. Je tu, abychom si ho vychutnali a ne abychom ho do sebe cpali v nekontrolovatelných dávkách a kombinacích, že by tomu ani těhotná žena nevěřila. Má nám přinášet požitek - jaký máte požitek z přejídání či hladovění?