Příčiny dietních selhání a jak jim předejít

Uspět v dietě a úspěšně zhubnout či si dosaženou váhu dlouhodobě udržet, je boj se sebou. Jsme to my, kdo toužíme po štíhlé linii a také jsme to my, kdo máme chuť na tu báječnou sladkou tyčinku nebo nádherně vonící čerstvé pečivo či křupavý lahodný bůček. Dietní selhání tedy neznamená, že jsme prohráli, znamená to jen, že vyhrála ta druhá část nás samých.

Stejně jako máme vlastní důvody, proč v tu danou chvíli sáhneme po tom či onom „zakázaném ovoci“, stejně tak i na každého z nás platí trochu jiné nástroje a argumenty, jak ošidit tu druhou část, tu, která to zakázané tak ráda. Musíme si totiž uvědomit, že ošidit ji je naše jediná naděje, protože navždy ji porazit zkrátka nedokážeme.

Nabízíme několik možností, jak nepodlehnout chuti na to, co brzdí naše hubnoucí snahy.

Přeprogramování chutí
Dost často sáhneme po něčem, co naší linii naprosto nesvědčí spíše podvědomě - zautomatizovaným programem, než vědomým rozhodnutím. Například jsme zvyklí večer u televize nebo aspoň u některých typů programů baštit brambůrky či mlsat čokoládu. Nebo když je nám smutno či máme depresi máme „vyzkoušené“, že náladu spraví oblíbené tučné či sladké jídlo.

Každý program se dá přeprogramovat. Není to vlastně nic jiného, než mechanické pokyny typu „když nastane tato situace, nevyhnutelně se stane to a to“. Takže si můžeme třeba naprogramovat, že když se budeme večer dívat na zajímavý celovečerní film, začneme si pěstovat návyk dát si k němu jahodový neslazený koktejl či misku ovocného salátu nebo misku oříšků a sušeného ovoce (nepřislazovaného) či strouhanou mrkev s jablkem, dochucenou několika kapkami citrónové či limetkové šťávy. Jednoduše: necháme tu část, co říká, že v případě toho a toho programu si na něčem pochutnáme, ale nahradíme kalorickou bombu něčím, co nám prospěje a tu radost udělá také.

Opakování motivačních výroků
Možná budete zpočátku trochu skeptičtí, ale opravdu to funguje. Jdete třeba kolem pekárny a už dva bloky cítíte tu lákavou vůni čerstvě upečených housek, za výlohou báječně vypadající dort, na táccích vyskládané načančané moučníky a zákusky. Chuťové buňky dostávají pod náporem čichových i zrakových vjemů pořádný atak, a pokud nechceme odolat, pokud chceme aspoň chvíli čestně bojovat, nechejme převzít otěže tu první část nás, tu většinou silnější, pro kterou štíhlá linie znamená víc. Přesně to si totiž v duchu musíme opakovat. 
„Štíhlá linie je důležitější, než chvilková rozkoš s několika sladkými sousty. Štíhlá linie přinese několikanásobně víc požitků a skvělých a úžasných pocitů. Dokážu to. Tenhle kousek přeslazeného čehosi pro mne vůbec nic neznamená.“

Odměna
Odměnou je nám pochopitelně samotný úbytek váhy, lepší, lehčí a krásnější tělo. Ale někdy to prostě nestačí, někdy potřebujeme odměnu okamžitou, kterou můžeme pojmenovat, osahat, užít! Vyrazte na nákupy a kupte si něco hezkého, co vám udělá radost. Nezapomeňte si přitom zdůraznit, že tuto radost si děláte právě proto, jak jste na sebe hrdí. Za odměnu! Jako motivace k dalším výsledkům.

Zahození sebelítosti 
Je překvapivé, kolik mužů a žen (no dobře, hlavně žen) podléhá pocitům sebelítosti za to, že musí hubnout. Že si nemůže dopřát, nač má právě chuť. A tahle lítost tuze ráda nabádá ke snězení něčeho toho zakázaného, asi jako kumpán, co našeptává „takové omezování si přece nenecháš líbit“.
Zkuste oslovit deset štíhlých žen - naprosto namátkou - a zeptejte se, zda se omezuje v jídle nebo zda si dá klidně na co má chuť. Budu překvapená, pokud i jen jedna z nich přizná, že se láduje vším, co jí přijde pod ruku. Zkuste to i u mužů, tam máte sice větší šanci, že dotyčný si rád dopřává chutné jídlo, pak se ale také nezapomeňte zeptat, zda k tomu pravidelně sportuje.
Je to tak. Cpát se vším možným prostě nelze, pokud nechcete být neforemná kulička. Nemůžou tak činit ostatní neforemné kuličky a ani štíhlé ženy, pokud se neforemnými kuličkami nehodlají stát.

Závěrem
Docela jistě existuje celá řada dalších způsobů. Není těžké si je vybavit, když se nad nimi člověk skutečně zamyslí. Překvapivě je to nějak mnohem těžší, když je právě potřebujete. Ale i tahle záležitost je hodně o zvyku. Čím častěji budete svůj nástroj pro šizení svého mlsného já používat, tím lépe a efektivněji bude fungovat.
A třeba jednou nakonec...
Ne, asi se ho nikdy nezbavíte. Patří k vám. Ale neměl by mít nikdy převahu, protože to byste docela jistě poznali na své váze.